Tento týden jsem měl plán. Zapojit své děti více do domácích prací. Na počátku to vypadalo, jako jednoduchý tříkrokový úkol. Udělám rodinné setkání, vysvětlím co si představuji a děti vše odkývají a získají první krok k většímu pocitu zodpovědnosti.

Výsledek?

Moje přednáška o uklízení byla přerušena znuděnými pohledy, drobnou vzpourou a jedním teatrálním odchodem starší dcery, který byl doprovázen prásknutím dveří od jejího pokoje. 

A pak se stalo něco nečekaného.

Po krátké rodinné "aféře" se děti odebraly do pokoje – a o pár minut později se vrátily. V rukou držely papír. Nadšeně mi ukazovaly svůj vlastní projekt: mapu rozdělení domácích prací - úkolů. Navrženou jimi, pro ně.

V tu chvíli mi došlo, že právě zažívám v praxi to, co často vysvětluji rodinám při strategii zapojování mladší generace do správy majetku nebo do rodinné firmy:

🔑 Pocit kontroly a spoluvytváření: Opravdová angažovanost nevzniká z příkazů, ale z možnosti ovlivnit výsledek.

🔑 Investování vlastního já : Když do systému vložíme kousek sebe – svůj čas, nápad, odpovědnost – začneme ho vnímat jako "můj".

📌 Lekce pro mě (a každého lídra rodinné firmy): Někdy nejlepší strategie není vysvětlovat – ale ustoupit, vytvořit rámec a dívat se, co v něm vyroste.

Až příště budete přemýšlet, kdy a jak zapojit své děti do rodinného majetku nebo podnikání, začněte tam, kde je to jim nejbližší a přirozené.

Jednou z taktik, která souvisí se strategií zapojování členů rodiny do správy majetku, je začít právě v systému rodiny – tam, kde jsou role i zodpovědnosti snáze uchopitelné. A teprve poté přirozeně přejít do systému firemního.